Tento týden jsem měl dva do určité míry podobné zážitky, které mne přinutily k uvedené rekapitulaci. Tím prvním byla online přednáška Davida Kirše na téma Expert economy a tím druhým článek ve Forbesu o youtuberech a vlogerech.
Nejprve se přesunu ale tak 20 let zpátky. Jako studenti univerzity jsme chodili každý pátek večer (vybaveni notnou dávkou jídla a pití) do počítačových školních učeben, přihlašovali se do sítě a klikali na ikonku Netscape Navigator, abychom za chvíli mohli přes Lycos, Infoseek a jiné služby zkusit zadat nějaké slovo, chvíli čekat a potom dostat seznam odkazů. Jeden klik a najednou jsem byl ve Španělsku, četl text ve španělštině a viděl i pár malých barevných fotek, které šly, jak jsem záhy zjistil, stáhnout na disketu, která jich se svojí typickou kapacitou 1,44 MB a velikostí snímků pobrala i pár desítek. V noci na sobotu nebo v sobotu ráno, někdo až v sobotu odpoledne, jsme potom učebny opouštěli a dělali si rezervace na další týden. A tak to šlo pořád. Bylo to něco ohromného spojit se přes počítač se světem. Nikdo ještě netušil, s čím si to, na prozatím především akademické půdě, hraje.
Střih a jsem pár let starší a sedím doma nad 14 palcovým monitorem a pode mnou hučí stolní počítač, opakuji vytočení čísla a stále zoufale čekám, až se připojím pevnou linkou na internet. Bude to ještě pár let trvat než se objeví rychlejší varianty a bezdráty a hlavně se přestane počítat počet minut připojení kvůli účtu od Českého Telekomu. Mobily jsou ještě těžké cihly a umí jenom volat a psát sms. Ale je to doba, kdy si mohu informace hledat už i doma, pravda, často to dělám v práci, kvůli lepší rychlosti, firmy i instituce začínají vytvářet a vylepšovat svoje textové prezentace, stále častěji si člověk může stáhnout třeba i formulář, galérií obrázků, přihlásit se do kurzu nebo si podat inzerát. Kromě obrázků to autoři webů začínají zkoušet s videem. A firmy i jednotlivci postupně objevují kouzlo internetových obchodů, které začínají růst jako houby po dešti a plno jich je nepoctivých, ale ty mizí, jsou tu další a další nové. Sílí Seznam, dává nám katalogy odkazů a ještě netušíme, že se na nás vyřítí Google.
Střih, plynou roky, jsou tu smartphony, rychlé datové služby, připojení k internetu je cenově dostupné každému a mnohé rychlosti ani nedokážeme reálně použít. Být na webu je populární, každý tam chce být. Někdo chce prodávat, někdo kupovat, někdo si jenom povídat. A někdo také vydělávat. Video je všude. Facebook, Twitter či Youtube zná každý. A také už Google.
Střih a jsem o dvacet let starší než ten student ekonomie za začátku. Plno lidí už pochopilo, že internet skrývá obrovský potenciál, jak být slavný, jak být bohatý, jak někomu pomoci, ale bohužel i jak někomu uškodit. A mne se moc líbí, když někdo zažije úspěch tak, že prostě a chytře, často bez potřeby kapitálu a investic do vybavení, tento potenciál využije, odváží se předstoupit před ostatní a nabízí jim své příběhy. A jsou jimi povídání, rady, zážitky, doporučení i kritiky prakticky o čemkoliv. Zejména generace Z určitě ví, o čem mluvím, její mobily už přehrály nespočet videí s jejími oblíbenými idoly. A tito mladí lidé, jejichž kanály s odběry mají desítky miliónů zhlédnutí za měsíc, mají často až na české poměry pohádkové příjmy, které jim z celého srdce přeji. To je závěr k článku ve Forbesu. A když se podívám k nám starším, nebo také jinak rodičům, tak pro nás bude inspirací třeba právě zmiňovaná Expert economy. Nejsem agentem od pana Kirše, nikomu jeho příběh nenutím, ale musím říct, že za celé roky, co internet používám a studuji, ve mne zatím větší dojem žádná jiná věc nezanechala. Je to vlastně také prosté, využít správně toho, co známe, abychom pomohli ostatním. Říkám správně, protože jako charita to myšleno není. Budu nad tím ještě pár dní přemýšlet, než ty oblasti, které se mi do expertní ekonomie už teď hodí, začnu rozpracovávat. Krásné je prostě to, že tím expertem může být každý z nás.
No, a to je vlastně závěr celého článku. Myslím, že jsme se jako lidé naučili postupně internetu rozumět, přijali ho jako součást života, máme s ním malé či velké plány (určitě mne někdo chytí za slovo a řekne, že jsme měl spíše skončit o internetu věcí, ale ať si napíše k tomu třeba zase něco on sám), vyvíjíme se s ním a snad za dalších dvacet let bude moci někdo tento článek doplnit dalšími skvělými etapami, které dosáhl. Já věřím, že ať budeme experti nebo ne (jestli se jím stanu, tak o tom určitě napíši), bude nám internet spíše lepším parťákem než protivným médiem.