Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Může Vám někdo nabídnout „skvělou práci“ aniž do poslední chvíle tušíte o co vlastně jde?

13. 12. 2016 23:58:54
O jednom mém kuriózním zážitku při hledání nového pracovního místa a jak je dobré víc než umět cizí jazyky - doporučeno jako odlehčené čtení na téma hledání práce...

Při hledání místa se dá zažít nejenom mnoho vážných situacích, ale někdy osud postaví člověka do situace, která se s odstupem času zafixuje do jeho mysli jako celkem komická událost.

Kdysi mne zaujala pozice, kde nejmenovaná agentura hledala seniorní lidi na práci v anglicky a německy mluvících zemích. Podmínkou – jak jinak – angličtina a němčina. Práce spojená s cestováním a účastí na mezinárodních projektech. Můj životopis zaujal a já za pár desítek hodin seděl na prvním kole pohovoru. Mladá slečna se snažila, ale o pozici toho od klienta moc nevěděla, takže trochu improvizovala. Hned mne klientovi doporučila a já měl přijít na druhé kolo.

Na tento termín jsem šel s informacemi od oné konzultantky, tedy že se jedná o práci s klienty z německy mluvících zemí, protože kombinaci odborných znalostí s výbornou němčinou těžko hledají v profilech zájemců. Také jsem si poznamenal, že schůzka proběhne s manažerem sice Američanem, který ale mluví německy a už se těší, jak si v němčině se mnou popovídá. A ještě jedna zpráva – klient uvádí procentuální podíl cestování v rámci měsíčního pracovního fondu na maximálně 20 %, v počátku až 30 %.

Tím víme všechno podstatné a můžeme se začít divit, co se stalo na pohovoru v druhém kole. Čekám v malé improvizované recepci dané firmy, otáčím se okolo, kdo bude asi tím panem M., tipuji skoro každého pána, který kolem mne projde a pořád nic. Když najednou vedle mne stojí postarší pán a z úst mu vychází něco jako „Zdenyk“. Hned se k němu hlásím a jdeme do jeho kanceláře. Na chodbě po cestě stihneme prohodit anglicky úvodní formální fráze a mne hřeje dobrý pocit, jak si skvěle povídáme – proti plánu anglicky. Dost jsem si musel věřit, protože další dialog se jaksi už moc nekonal.

Nastupovalo jedno překvapení za druhým. Američan mluvil jenom anglicky a neuvěřitelně rychle, potichu a s jakýmsi zvláštním přízvukem. Moje vstupy byly dva. Poprvé, kdy se mne zeptal, co tedy jako já a já spustil jako kulomet gramatika negramatika nejdůležitější fakta o mne, abych zaujal. Podruhé, když jsem využil jeho chvilky na sklenku vody a přímo mu řekl, že jsme měli mít pohovor v němčině. Jenom se usmál, řekl něco ve smyslu „german in ok“ a dále mluvil svou pro mne naprosto nejasnou angličtinou. Ještě doplňuji, že s angličtinou obecně jsem dosud neměl problém.

Rád bych se s Vámi podělil o zážitky, o čem jsme si skoro hodinu „povídali“, ale bohužel téměř vůbec netuším, co bylo předmětem jeho skoro monologu. Moje souhlasné kývání hlavou v pravidelných rytmech a rychle úsměvy v reakci na jeho úsměvy v jeho tváři jej zřejmě povzbuzovaly v přesvědčení, jak jsem do práce žhavý a jelikož mu na všechno kývu, ho utvrzovaly v pocitu, že jsem pro něj ten pravý. Abych úplně nezazdil moje naslouchací schopnosti, ještě docela přesně vím, že podíl měsíčního pracovního fondu na práci v cizině mimo rodinu měl být 50 %, ale v matematice sedmidenního kalendářního týdne, tj. v pondělí ráno odcestovat a ve čtvrtek se vrátit, jinak převedeno, skutečně šlo o 80 % doby pětidenního pracovního týdne pracovního týdne. Ani už nevím, co jsme si řekli na konci. Jenom si vzpomínám, že když jsem vyšel ven, stál jsem před budovou, vůbec necítil chladné počasí a nebyl si schopný vybavit, jak se dostat domů, ačkoliv místo znám naprosto dokonale.

Tehdy jsem se moc nebavil, hledal jsem práci, takže jsem byl z celého zážitku tak mimo, že mi moje smysly zavelely něco úplně jiného, co bych normálně asi neudělal, totiž zvedl jsem sluchátko a jako první zavolal do agentury dojmy z pohovoru a rovnou jim řekl, že tohle tedy už ani náhodou dále ne.

Jestli si myslíte, že to je závěr „výběrového řízení“, tak ten teprve přijde. Druhý den mi volá slečna, která se asi už vzpamatovala z mých kritických komentářů a sděluje mi, že prý celou věc vidím černě, že má velmi pozitivní feedback a jestli si nechci svoje rozhodnutí rozmyslet a že mi ještě zavolá. Skutečně volala ještě týž den a celá nadšeně mi říká, že by se mnou chtěl mluvit ještě vyšší (ten nejvyšší) manažer než ten předchozí a že mají pro mne skvělou nabídku přesně podle mých představ a že tentokrát bude pohovor v angličtině (jakože si místo němčiny zkusím i ten druhý jazyk, no dobře, může být...). Určitě jsem jim o představách nic neříkal, možná jsem úspěšně zachytával okamžiky dotazů, na které jsem správně mimikou reagoval. Proboha, to si snad dělají legraci, chtějí mi svěřit náročnou pozici, skvěle zaplacenou a já přitom vůbec netuším, co to místo má po pracovní náplni obnášet? Na konci nezapomněla konzultantka prohodit krátkou větu, že mne určitě nebudou obsahové a věcné verifikace odborných právnických smluv v angličtině dělat žádné problémy?! Chvíli jsem mlčel, zakroutil si pro sebe hlavou a definitivně jí řekl, že "to místo fakt nechci". Už jsem se ani nenamáhal s dotazem, jestli bych vlastně použil tu němčinu, kvůli které si mne v agentuře na začátku tak předcházeli a jestli si ze mne náhodou nedělali celou dobu legraci?

Těžko dneska zpětně zhodnotit, co tohle všechno mělo vlastně znamenat, jistý je fakt, že se mi tohle celé událo.

Autor: Zdeněk Koptík | úterý 13.12.2016 23:58 | karma článku: 13.28 | přečteno: 607x

Další články blogera

Zdeněk Koptík

Odpovídáte na pracovní nabídku? 16 tipů a návodů z mé praxe, které Vám pomohou!

Pokud reagujeme písemně na pracovní nabídku, doporučuji dodržovat určitá pravidla, která se mi v praxi osvědčila. Všechny tyto tipy a doporučení jsem pro Vás nyní sepsal do základních 16 bodů a věřím, že Vám pomohou. Zde jsou:

27.3.2017 v 9:00 | Karma článku: 8.06 | Přečteno: 677 | Diskuse

Zdeněk Koptík

3 důvody, proč mileniáni nemají Vaši firmu rádi

Ve světle dnešní doby se stále větší pozornost oprávněně obrací na téma postavení, významu a práce se zástupci generace tzv. mileniánů. Dovolím si volně shrnout obsah a komentovat jeden z nedávno vydaných článků na serveru Inc.

10.3.2017 v 8:30 | Karma článku: 8.35 | Přečteno: 580 | Diskuse

Zdeněk Koptík

21 pravidel života podle Miyamoto Musashi

Dnes jsem objevil celkem zajímavé povídání o japonském samurajovi Miyamoto Musashi, resp. o jeho definici pravidel života a rád by se o ně podělil se všemi, kteří je ještě neznají jako já před dvěma dny...

28.2.2017 v 8:00 | Karma článku: 12.86 | Přečteno: 499 | Diskuse

Zdeněk Koptík

Přijímací pohovor aneb jak to skutečně funguje (netradiční pohled očima manažera)

Po posledním výběrovém řízení, které jsem prováděl v nedávné době, mne napadlo sepsat několik poznatků, jež mohou pomoci zájemcům při hledání nového zaměstnání. Podíváme se do zákulisí výběrového řízení jinak než tomu běžně bývá.

23.2.2017 v 8:00 | Karma článku: 12.31 | Přečteno: 936 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Zdeňka Ortová

Nevyžádaná hudba sobotní noci

Je sobotní večer a hudba, která je určena pro návštěvníky sprnové venkovní taneční zábavy, se právě prodírá otevřeným oknem až k nám do obýváku.

19.8.2017 v 22:55 | Karma článku: 5.62 | Přečteno: 129 | Diskuse

Radim Lhoták

Po Německu se potulují stovky tisíc odsouzených nelegálních imigrantů: Není je kam zavřít.

Brusel úspěšně blokuje jakákoliv účinná opatření a německé orgány šturmují v otázkách vnitřní bezpečnosti. Čeká nás stejná doba temna jako po pádu Římského impéria?

19.8.2017 v 12:44 | Karma článku: 32.41 | Přečteno: 1109 |

Leona Orságová

Obtěžování? Buď ráda, že se líbíš!

„Fííí! Ty máš ale postavičku, nechceš, abych ti...“ aneb málokterá láska začala hvízdáním a pokřikováním z lešení.

19.8.2017 v 12:00 | Karma článku: 20.06 | Přečteno: 1379 |

Lubomír Stejskal

K útoku v Barceloně trochu jinak

Dovedeme si představit, že by Evropská unie posílala finanční prostředky Islámskému státu? Šílená otázka, šílená představa. Proč se takto šíleně ptám?

19.8.2017 v 8:00 | Karma článku: 45.82 | Přečteno: 5148 | Diskuse

Petr Sejkora

Nůž na krk EU - referendum 2021

Není řeč o emotivním CZEXIT! Jde o využití příštích 4 let k vyjednání důstojnější existence ČR v unii.

19.8.2017 v 5:45 | Karma článku: 30.64 | Přečteno: 845 | Diskuse
Počet článků 7 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 669

V pracovním životě: profesionál v oboru controllingu a finančního managementu s 20 lety praxe.

 V soukromém životě: poloprofesionální fotograf (domácí zvířata, street foto, krajina, portréty, společenské a rodinné události). Fanoušek do novin, časopisů, nových médií. Sběratel tisku s orientací na 80. léta 20. století.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.